Co je aikidó?

Aikidó patří mezi nejmladší japonská bojová umění harmonicky rozvíjející tělo i ducha. Vychází ze starých tradičních způsobů boje, ve kterých se již ve středověku cvičili japonští samurajové. Svým nenásilným defenzivním pojetím boje je vhodné pro všechny věkové kategorie, muže i ženy. Studium aikidó zahrnuje boj beze zbraně, boj s tyčí (jo), mečem (bokken a hojo) a nožem (tanto). Nedílnou součástí výuky jsou dechová a meditační cvičení.

Hlavní myšlenkou aikidó je harmonizace energie, což má ostatně toto bojové umění v názvu. Znak AI představuje soulad a harmonii; znak KI znamená energii ve fyzické i metafyzické podobě. Myšlenkou Zakladatele bylo nalezení harmonie se světem a s každou živou bytostí včetně potenciálního agresora. Proto mezi cvičenci aikidó najdeme tolik žen a lidí různého věku, kteří chtějí konfliktům předcházet, místo aby je sami vyvolávali.

Tato unikátní mírumilovná filozofie, kdy všechny techniky fungují pro vlastní obranu, ale nelze je použít k útoku, je podpořena faktem, že v aikidó neexistují soutěže ani sportovní klání. Po smrti mistra Uešiby převzali výuku aikidó jeho přímí žáci. Někteří z nich založili nové proudy či směry s celosvětovou působností. Tradici a systém učení Zakladatele udržují v přímé linii jeho potomci - nejprve syn, poté vnuk a pravnuk, sídlící v japonském Tokiu v tzv. Honbu dódžó, které je všeobecně uznáváno jako ústřední centrála světového aikidó.

Dnes představuje aikidó nejen promyšlený systém technik, které lze použít k účinné sebeobraně, ale také vysoce aerobní pohybovou aktivitu a způsob odpočinku od každodenního stresu. Zároveň je nástrojem pro rozvíjení osobnostních kvalit uplatnitelných v běžném životě a pro statisíce cvičenců na celém světě je významným komunikačním prostředkem sloužícím k navazování nových kontaktů a vzájemnému porozumění.